TJ Sokol Přibyslavice (Radoškov) od konce 2. světové války do dnešních dnů.

Sokol rozhodně neměl v Přibyslavicích a v Radoškově po 2. světové válce na růžích ustláno. Několikrát jeho činnost zanikla, několikrát jako fénix vstal z popela. Zatímco za jeho úpadkem v 2. polovině 20. století a na počátku 21. století stál totalitní režim i absence zájmu o organizovanou sportovní činnost v obci, za jeho obnovou stojí velké úsilí zapálených jednotlivců, díky nimž se současná TJ Sokol Přibyslavice rozrůstá a výchovou nejmladší generace si zajišťuje své pokračování v budoucnosti.

Po válkou vynucené přestávce Sokol v Přibyslavicích s nadšením obnovil svou činnost už v roce 1946. Cvičilo se v sále "U Hejtmánků", kde bylo k dispozici nejnutnější nářadí.

Členové jednoty v Radoškově, kteří se zapojili do odboje v 2. světové válce, touto dobou zažívají krátkou radost po okupaci, ale neví, že už zakrátko je čekají politické procesy, žalář, vyhnanství a ztráta všech jistot i majetku a sokolovně v Radoškově se nevyhne mnoho desetiletí trvající nezvratný osud vyprázdnění a využití pro zcela jiné účely, než bylo zamýšleno.

Nicméně členové jednoty v Přibyslavicích touto dobou toužili po vlastní tělocvičně a v průběhu roku 1947, "těsně" před převratem v roce 1948, na vhodném pozemku uprostřed obce skutečně vyrostla dřevěná budova sokolovny. Toto dílo vzniklo zcela svépomocí. Dřevo na stavbu velmi výhodně a dílem i zdarma dodala firma Jindřich Ráček ze sousedního Křoví.

Už koncem roku 1947 se v sokolovně nacvičovalo na nadcházející všesokolský slet konaný v r. 1948 a aktivně se jej jako cvičenci zúčastnilo 30 mužů a žen z obce. Výbor jednoty tehdy tvořil starosta Bohuslav Kopáček, jednatel Karel Procházka, pokladník Otto Novotný, náčelník Karel Burian ml., náčelnice Marie Cyprisová, provdaná Hotárková.

Velmi brzy však nastal útlum, který odrážel celou politickou situaci v zemi. Ještě v roce 1955 byl Bohuslav Kopáček vyzván, aby činnost obnovil, což se na několik let skutečně stalo. Po jeho odchodu koncem 50. let však činnost Sokola v obci prakticky zaniká.

Opuštěná budova byla přeměněna na sýpku JZD a tato funkce jí zůstala více než deset let. Až v roce 1968 se objevily hlasy volající po obnovení činnosti a skutečně se, tentokrát v sále Pohostinství Jednoty, začalo v roce 1969 znovu cvičit. Začíná se tedy už třetí obnovení Sokola v obci a do roku 1975 bude budova sokolovny opět sloužit svému účelu, ale snahy oživit sokolskou činnost nepadají na úrodnou půdu a bude trvat ještě dalších 14 let, než se věci začnou hýbat správným směrem.

Po sametové revoluci v roce 1989 byla činnost Sokola v obci znovu obnovena, sokolovny byly navráceny do majetku spolku a od roku 1991 již sokolovna hostila dovádějící děti a vznikaly první oddíly stolního tenisu. V obci se začaly pořádat soft-tenisové turnaje a celá devadesátá léta vypadala velmi nadějně. Nedošlo však k nutné generační obměně a život spolku pomalu uvadal, až se v první dekádě nového milénia dostává do stavu úplné hibernace. Přesto se tehdejší starosta TJ Sokol Přibyslavice Ladislav Kopáček věnoval základní údržbě areálu a ten nesloužil jinému účelu, než pro který byl postaven. Neorganizovaně a velmi sporadicky si chodily děti hrát na venkovní kurt a nebo si někdo přišel zahrát stolní tenis do sokolovny.

V roce 2015 se však Sokol v Přibyslavicích a Radoškově, hlavně díky aktivitě Ivana Varmuži, probouzí z dlouhého spánku.

V té době aktivní členská základna prakticky neexistovala a na rok konání poslední Valné hromady si vzpomněl jen málokdo. Při pohledu na obě sokolovny bylo možné zahlédnout kdysi dávno úspěšnou společenskou a sportovní činnost, zejména v předválečné minulosti Radoškova, byla však již posedlá prachem a pavučinami.

"Restaurace" Sokola však v tuto chvíli počítala už jen s jednou jednotou – TJ Sokol Přibyslavice. I správním členěním je dnes Radoškov částí Přibyslavic, ale hlavním důvodem sloučení jednot byla efektivita z hlediska udržení funkčnosti předsedajícího orgánu. V následujícím roce 2016 činnost Sokola nejvíce stála na dobrovolné práci a úsilí jeho členů. Práce to byla náročná a zajímavá. Starostou jednoty byl zvolen Ivan Varmuža, jednatelkou Romana Božková, kterou v roce 2016 nahradil Martin Palma, a hospodářem Jiří Fryč. Nově zvolené zastupitelstvo obce bylo činnosti Sokola nakloněno a podporovalo ji.

Jednota měla 14 členů a hned se pustila do práce. Ještě téhož roku organizovala přednášky, zapojila se do celorepublikové akce Ukliďme Česko a organizovala Pálení Čarodějnic u sokolovny v Radoškově. Sportovní činnost však spočívala zatím jen v občasných výjezdech na horolezeckou stěnu do Kuřimi.

V roce 2016 se pořádá turnaj ve stolním tenise a vůbec poprvé také turnaj v nohejbalu. V roce 2017 pak začal první pravidelný sportovní kroužek zaměřený na všestranný pohybový rozvoj dětí, ale vzhledem ke značně zchátralému stavu sokolovny zapříčiněném mnoha lety bez údržby bylo záhy nutné kroužek přerušit a věnovat se nejnutnějším opravám, úklidu a údržbě sokolovny.

O rok později v roce 2018 po izolaci půdního prostoru, renovaci oken i parketové podlahy a zprovoznění alespoň chemického WC byl kroužek obnoven a přidaly se i fotbalové tréninky, které byly po 2 letech nahrazeny cvičením parkouru, jenž se odvolává na gymnastické základy. K této změně došlo proto, že fotbal nemá v obci dostatečné sportovní zázemí, a tak většina dětí se zájmem o fotbal dojíždí za touto aktivitou do Velké Bíteše, kde je fotbal více rozvinutý.

Od roku 2020 až do současnosti tedy probíhají v sokolovně již 2 pravidelná organizovaná cvičení zaměřená na děti a mládež, mnoho členů sokolovnu využívá i k individuálnímu cvičení a dospělí členové se schází také na volejbal. Členská základna se do roku 2022 rozrostla na 44 členů, z toho 3 cvičitele – 2 cvičitele všestrannosti a 1 cvičitele parkouru – a sokolovna zaznamenala během roku 2021 více než 380 rezervovaných hodin.

Sokolovnu v Radoškově však bylo mezitím nutné z havarijních důvodů uzavřít a probíhají přípravy na její rekonstrukci, zejména projektové práce a hledání financování samotné opravy budovy. V roce 2019 tam však došlo k velmi důležitému aktu vyrovnávání se s minulostí a obec společně s TJ Sokol Přibyslavice na budově sokolovny odhalila pamětní desku tamním obětem obou totalit a členové Sokola tam každoročně jezdí zapálit svíčku u příležitosti Památného dne sokolstva.

I budova v Přibyslavicích vyžaduje značné investice a chystá se projekt k její obnově a rozšíření, což nezanedbatelně zaměstnává vedení jednoty Sokola od roku 2018.

V roce 2022 starostou spolku zvolen Bc. Martin Orator a tak jako předtím TJ Sokol Přibyslavice zůstává důležitým aktivizačním činitelem obce. Nejen že umožňuje Přibyslavickým dětem sportovat, radovat se ze společných zážitků a pohybu, čímž přispívá k jejich zdravému a smysluplnému trávení volného času, ale také u nich posiluje sebevědomí a pocit odpovědnosti, když je zapojuje do organizačních záležitostí, protože Sokol v Přibyslavicích organizuje mnohé, často již tradiční události sportovního, vzdělávacího i společenského charakteru, ale také například nápaditá adventní divadelní představení.

Ovšem těžištěm činnosti zůstává sport a pohyb. Tělocvičná jednota tak přes veškeré těžkosti ohledně zázemí a sportovní infrastruktury dosahuje v roce 2024 historického úspěchu, kdy se poprvé od roku 1948 podařilo vyslat výpravu na všesokolský slet v počtu 14 žaček cvičících skladbu Fitness, která po roce příprav úspěšně vystoupila na stadionu v Edenu.

Důraz na sport a pohyb v životě dětí je již několik let klíčovým prvkem místního sokola a tato strategie slaví na sklonku roku 2023 úspěch, kdy nově vychovaná generace mladších žákyň již spontánně jeví vážný zájem o kolektivní soutěžní sporty. Byly položeny základy oddílu házené pod vedením starosty spolku s podporou TJ Sokol Brno Juliánov a Českého svazu házené tak vzniká první oddíl házené žaček.

Po roce tréninků a příprav se na začátku roku 2025 daří dosáhnout prvního hmatatelného úspěchu. Po absolvování přípravných zápasů a také několika přípravných turnajů v rámci Jihomoravského kraje se oddíl TJ Sokol Přibyslavice Házená stává oficiálním schváleným klubem Českého svazu házené a na jaře téhož roku bylo rozhodnuto o zařazení tohoto klubu do prvních kol Jihomoravské žákovské ligy, zároveň již probíhají házenkářské tréninky minižáků. Touto dobou již celkový počet členů spolku dosahuje čísla 61. Hlavní nevyřešenou otázkou tak zůstává problém vnitřních sportovišť a prostor.

Založení Sokola

Okolnosti vzniku Sokola jsou spjaty s uvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku, které následovalo po odvolání národem nenáviděného ministra Bacha. Byly zakládány různé kulturní vlastenecké spolky (jako Umělecká beseda, Hlahol či Svatobor), ale nová doba si žádala kromě oživení národní kultury i fyzickou zdatnost každého jedince, proto se tehdy velmi dařilo různým tělocvičným ústavům. Mezi ně patřil také český ústav Malypetrův, který později sehrál důležitou roli při založení Sokola. Jedním ze cvičenců a později cvičitelů tu byl Miroslav Tyrš.

Právě v této době oslovil Tyrš české cvičence Schmidtova ústavu a získal je pro založení českého tělocvičného spolku. Spolu s Juliem Grégrem připravili znění stanov nově vzniklé Jednoty pražské a předložili je na c. k. místodržitelství v prosinci 1861.

Stanovy byly schváleny, a tak byla do Malypetrova ústavu v Panské ulici svolána na 16. února 1862 (což je datum založení Sokola) ustavující valná hromada. Dostavilo se na ni 75 členů. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později náčelníkem) Miroslav Tyrš, členy výboru se stali Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emmanuel Tonner, Karel Steffek, František Písařovic, MUDr. Eduard Grégr, JUDr. Julius Grégr, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek), a JUDr. Tomáš Černý. Dalšími osobnostmi, které sympatizovaly s novým spolkem, byli J. E. Purkyně, Jan Neruda, Josef Mánes, J. Barák a další.

Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo "Tužme se!", Barák navrhl pozdrav "Nazdar!", Fügner tykání a oslovování "bratře", Mánes namaloval první prapor a skicu prvních krojů (upravených později Ženíškem). Název Sokol se poprvé uvádí ve stanovách z listopadu 1864 (dříve nebyl uveden, aby neprovokoval úřady, neboť byl převzat z názvu černohorských revolucionářů).

zdroj: https://www.sokol.eu/obsah/5404/zalozeni-sokola